Nápad byl Markéty. Zalíbila se jí myšlenka pobýt někde delší dobu, aby se dětem rozšířily obzory a zažily cizí zemi víc jako mistňáci. Tedy včetně toho, že Martin tam půjde do školy a Miška pokud možno i do školky. No nechtělo se mi, z řady důvodů, ale znáte to... Nakonec jsem zatroubil na ústup a věnoval se přípravě v mezích přijatelných zejména vzhledem k mojí práci.
Od samého začátku bylo jasné, ze vybrané místo musi byt na pláži s mořem alespoň 28 °C (nižší teplotu Ma nesnese), obklopenou kokosovými palmami a banánovníky (finálním kritériem se ovšem ukazala kvalita zpracovatelského průmyslu cukrové třtiny). Nejprve byla v hledáčku Malajsie, díky jednomu blogu české rodiny, která už tam několik lež žije a pro Markétku byl nejspíš prvotní inspirací. Odtud jsme přesunuli pátrání do Indonésie, na ostrov Lombok, kde to známe a dokonce jedna česká nadace podporuje místní školu, ale nakonec to vyhrály Filipíny. A samozřejmě jejich část Střední Visayas, což jsou místa, která máme částečně prozkoumané z předcházejících příprav i realizace zájezdů. Měl jsem už kdysi připravené cykloFilipíny II, a jejich součástí bylo i souostroví Camotes, jen tři hodiny lodi od mezinárodního letiště Cebu-Mactan. Když jsem se ponořil do webového průzkumu, až mne zaskočilo, že zajímavé ostrůvky se těší pouze spíše omezené domácí turistice a zcela je pomíjejí hordy backpackerů devastující místní život na jiných ostrovech skupiny Visayas. A bylo to, mohla nastoupit provozní rutina... Letenky, ubytování, trajekty...
A sotva jsme měli základ, jelo se dál. Školu pro Martina si vzala na starost Ma: spojila se s ubytovateli, získala od nich kontakt a vše vyvrcholilo motivačním dopisem do školy. Spáchala jej takovým způsobem, že se zalíbil a že prý už se na nás těší...
Zdravotní příprava už nebyla taková veselá činnost, Filipíny jsou prostě tropy a tak tu je prostě všecko, v riziku vyjádřeným menším či procentem. A při pojmu "tropická medicína kojenců" si každý doktor děckař poklepe na čelo... No, prostě jsme zkontrolovali a dodělali základní očkování a od té doby se snažíme nebýt paranoidní.
Termín byl kompromisem kompromisů. Maximum pobytu s minimem absence Martina ve škole. Takže začínáme Martinovými jarňáky a končíme velikonočním volnem. Tím se z 5 1/2 týdnů pobytu stanou 4 týdny absence. Naštěstí Martinova škola bere tuto akci bere spíše jako příležitost než hrozbu pro něho. No a já si v práci domluvil "remote office", i v rámci Adventury je to novota, s tím, že když to neklapne, tak je to holt dovolená.
Žádné komentáře:
Okomentovat