Půl jedenácté vypadá jako pozdě, ale jetlag je jetlag. Prostě nestíhali jsme. Červená rikša, čili ta co nás sem dovezla, dorazila přesně. Tady si zaslouží poznámku můj dojem, jak už rychle vzniká naše místní komunitní bublinka zásluhou ubytovatelu, jež jsme dosud neviděli, ale i místních poměrů: kromě hospodyně už máme i "svého" rikšáka i spřátelenou osobu, která nás bere do školy.
Škola (Camotes Hillside Academy) je vlastně nedaleko přístavu Poro, kam jsme včera připluli. Je to soukromá škola. Ne že bychom ji museli mít i tady, ale místní byli toho názoru, že bude méně svázána byrokratickými předpisy a pravidly než škola státní ohledně zápisu. A nejspíš tomu tak bylo. Na plánovanou návštěvu státní školy už nedošlo a vše šlo ráz na ráz. Krátký rozhovor s milou starší ředitelkou, pak už s třídními učitelkami mateřské školy i první třídy. Vše ve velké pohodě a za zvědaveho zájmu děti, které už si po chvíli dávaly s Martinem placáky. Tady stoji za zmínku, že zdejší systém v podstatě integruje ZŠ a MŠ, no a tato škola má navíc i střední školu, takže zdejší děcko zde může strávit celkem 2+9+4=15 let. No a druha odbocka: zjevně zde vládne matriarchat, podobně jako včera i dnes mne zmíněné dámy víceméně ignorovaly a vše řešily s Ma. Moje role byla vyplnit přijímací formuláře... no a samozřejmě zaplatit. Pro ortodoxní feministku Ma vyznávající (téměř) absolutní zaměnitelnost žen a mužů to bylo poněkud překvapující. Jediní pánové ve škole byli sekuriťáci a řidiči všech možných dopravních prostředků.
A zatímco jsem se zabýval nepodstatnou administrativou (pro zajímavost zápisné plus 1 měsíc školneho v pesos (1 P = 0,40 Kč): Míša 480+650, Martin 480+860). Ještě k tomu pribude 1400/dite za měsíční schoolbus, asi první položka, která je tu dražší než u nás), Ma zjistila, že zítra jsou kvartálni zkoušky (filipino, angličtina, matematika) a ač má Martin nastoupit až v pondělí, zítra se jich zúčastní. Tedy filipino nejspíš vynecháme.
Na zpáteční cestě jsme se stavili v hlavním městečku San Francisco, zde žoválně zvané SanFran. Domluvili jsme si s již naším rikšákem Brewym, že nas vyzvedne za dvě hodiny po obědě a nákupech. Restauračka evropsky středomořského stylu byla dobrá a na místní poměry opravdu drahá, oběd ve 4 byl za 1800 P. Skoro jak naše útrata ve škole. Udělali jsme i nějaké nákupy, děti zmrzlinu (corneto za 25 P) a jeli domů a tedy i k moři.
Večer první "normální" jídlo, špagety s kečupem vylepsenym česnekem a oreganem sice není neco, čím by se dalo extra chlubit. Ale misky zůstaly po jidle prázdné a já si aspoň na té jednoduchosti ověřil, co můžu čekat od vybaveni kuchyně. Ten litinový vařič v kombinaci s vyboulenou pánvi je masakr.
V jednu místního času začínalo pohárové derby, ovšem naše tv mi odmítly interetovy přenos z důvodu regionálních práv a tak jsem jen v textovem online sledoval tu šílenou změnu z 2-0 na 2-3. Ta partička z Letné se prostě bez penalty na konci zápasu neobejde.
Usnul jsem tedy po čtvrté a tak jsem jen v mrákotnem polospanku vnímal, jak se Ma s kluky chystá na školní bus s odjezdem v 6:30. Večer jsme rozebrali co a jak bude s návratem a proto mne trochu překvapilo, když se Ma s Mikešem objevili už v devět zpět. S tím že Martin se vrátí sám školním buse odpoledne. V tu chvíli mi to došlo. Martin-pojede-přes-půl-hodiny-sám-busem-na-Filipinách! Samozřejmě že jsme s tím dříve počítali, Martin i doma není žádné pražátko vyžadující mamataxi, busem jezdí běžně i s přestupem, ale přece jen na mne dolehlo, že to přišlo tak rychle. No, samozřejmě že vše bylo ok, když jsme odpoledne u plnící stanice vody na něj čekali, vypadl velmi spokojeně a ještě mával autobusu plný dojmů.
Test z matiky ok, prý řešil v hodině nějaké další příklady a děti mu tleskaly. Taky si přinesl drobnou oděrku z nějaké hry. Výsledek angličtiny bude zítra. A normální škola od pondelka, jak bylo domluveno.
No a my přes den? Snažil jsem se se vystrnadit zbytek M na pláž, abych se konečně pustit do soustavnější práce, zatím jsem kradl čas po pulhodinkach. Povedlo se.
Večer jsem spáchal míchaná vejce vylepšená konzervičkou trhaného hovězí a okurko-rajským salátem. Jednoduché, ale když jsou kvalitní suroviny, tak i efektní, zvlášť vejce a okurky byly netušené chutě i vůní. A investice do importniho oliváče (300 P/ 250 ml ... uaah) se přece jen vyplatila. 11 vajec prý bylo málo...
P.S. Někteří se ptají, jak stíhám psát blog se 3 dětmi. Jednoduché: i doma trpím stařeckou nespavosti, stačí mi 4-5 hod spaní. V 9, nejpozději v 10 všichni zalehnou a já mám 4 hoďky pro sebe 😜
Žádné komentáře:
Okomentovat