Den úplně obyč, řek bych takový "vložený". Předevčírem jsme zapsali Martinovi školu, včera se do ní v rámci kvartálních zkoušek podíval na celý den (až se odhodlá, třeba Ma popíše, jak to bylo na místě a nasdílí fotky a videa od pí učitelky, které tají i přede mnou ;-) ). Od pondělka již vypukne pravidelný školní režim. Takže dnes taková mezipohoda. Po snídani vyrazila Ma s Mikulášem a Míšou na pláž, Martin se rozhodl zůstat se mnou v chládku domečku. "Po snídani" je tak trochu eufemismus, znamenalo to po jedenácté dopo ;-) Martin nechtěl, trochu jsem ho chápal, ty polední tepla mi taky moc nekonvenují na sluníčku, bylo totiž klasické středomořské azuro (viz obr). Ale on toho využil k tomu, aby si zapařil pasijáns, který někde objevil. A já měl konečně pár hodin čas na souvislou práci, který jsem zatím přikrádal po půlhodinách.
Polední nasycení jsme nějak ošulili, stihl jsem si skočit do moře (podle mne má 27-28 °C, stále prý je na Ma studené a vydrží v něm max 1/2 hod) a na čtvrtou jsme si pozvali Brewyho rikčšáka, abychom zásadněji řešili zásobování. Vyrazili jsme do supermarketu. je to nějaká místní síť samozřejmě na kraji SanFran, čilo tradiční cestou, kterou jsme již několikrát jeli. Šopink není asi nutno popisovat, prostě souboj s lokálními špecifiky versus naše potřeby. Tak se stalo, že máme špagety v akčních balíčcích s omáčkami asi na dva měsíce, no a nekup konzervičku tuňáka za 25 P (10 Kč)... Taky jsme při nákupech potkali paní učitelu, která nás uvedla do Martinovy školy. No tříkolka se prohnula a moje karta taky (zde v premiéře, funguje, s keší nevyjdeme). Nakonec jsme ještě zajeli na tržiště pro ovoce a zeleninu, nakoupili u stánku smažené kuře významně chutnější než u nás ve vsi, a salát z mořských řas pro Ma (nakonec doma se ukázalo, že byl ostřejší a tak na mne víc než půlka zbyla...). Brewy si řekl 600 P za svezení, což je zatím minimum. Jeli jsme s ním už 3x, v podstatě pod.bnou trasu: poprvé z přístavu jednosměrně 600 P, podruhé škola s čekáním tam a zpět 1000 P. No a teď toto :), asi už se propracováváme k místňáckým cenám.
Víkend před námi. Jak postupně řešíme provozní problémy, dostáváme se k dopravě. Veřejná zde neexistuje, nejspíš. Jeepneye jsme viděli, ale spíše nepravidelně. Jediné, co funguje, jsou schoolbusy (pro nás nepoužitelné a taxi tříkolky, ukázka ceny výše. Anebo si pronajmout skútr, výchozí denní nabídka činí 400 P. Ma mi představila vizi, jak se na něj vejdem všichni. Místňáci běžně jezdí ve třech, někdy i ve čtyřech. Moc se mi to nelíbí, ale nejspíš do dopadne jako vždycky.
V okolí je živo. Přijela mládež na víkend, baví se karaoke a řevem na pláži. Nejspíš je z velkoměsta Cebu City, anžto nezdraví a blbě kouká. Některé principy jsou nadnárodní až globální.
Žádné komentáře:
Okomentovat