Krátce po narození Martina se mi vše obrátilo vzhůru nohama. Byl tu nový tvor. Malý a roztomilý, mnou milovaný, ale byl tu pořád! Osobní potřeby a záliby včetně cestování šly stranou. Miloš v tom měl jasno. Po narození dítěte žena sedí první rok(y) doma a věnuje se péči. Tak je to přeci od přírody zařízené. Naše představy se zjevně významně lišily. Stála přede mnou výzva velikosti afrického slona. Životní, osobní, partnerská, rodičovská, rodinná...
Jak čas běžel, hledala jsem různé zdroje informací a inspirací, jak žít s dětmi takový život, který jsem si představovala. Postupně jsem nacházela a snažila se inspirovat také Miloše :) Atmosféra se nenápadně uvolňovala, Martin rostl a přicházela další životní zpestření. Narodila se Míša, přišel covid s lockdowny a pak se narodil Mikuláš. V září 2023 začala Martinova školní docházka. "A je to v pytli", proběhlo mi hlavou. "Teď už se nikam jako cestovatelé nevypravíme. Ale počkat, nenene, chce to jen přemýšlet!"
V hlavě se mi začaly vynořovat možnosti a způsoby kombinující nastřádaná data. Potřeba postrčit život kupředu a vyrazit za poznáním sílila. Výuku v české škole zvládal Martin hravě. Zaostání během případné nepřítomnosti tak nehrozí. Co tedy výpravu pojmout více staticky? Sbalíme náš cirkus a přesídlíme ho se do jiné části světa. Martin bude navštěvovat školu, Míša školku. Děti se na chvíli ponoří do jiného světa, poznají odlišnou kulturu "zevnitř" a my vyskočíme z každodenní rutiny. Otázkou tedy zůstalo na jak dlouho a kam vyrazit? Optimální délkou pobytu, kterou si můžeme dovolit a zároveň dává smysl pro daný účel, se jevil jeden měsíc. Děti procítí jinou kulturu a zjistí jak je důležité umět se dorozumět a bez ohledu na kulturu si vzájemně porozumět. Lokalita měla tři základní parametry - teplé moře, tropické klima a kontakt vedoucí k zajištění školy :) Energie se soustředila na Asii.
Prvotní volba padla na Malajsii. Kontaktovala jsem rodinu, která zde žije a děti chodí do školy. "Chcete přijet jen na měsíc? Vaše děti určitě neznají zdejší vzdělávací systém, který by určitě nezvládli. Celé je to nějaká blbost." Tak nějak zněla ve zkratce odpověď. Dobrá, hledám tedy dál. Nitka přes kamarády kamarádů vedla na Bali. Následoval další pokus sestávající z několika telefonátů. "Chcete dorazit už za 2 měsíce a nemáte nic domluvené dopředu? Najít takto narychlo školku natož školu bude asi složité. Kvůli válce je tu hodně Rusů. Lombok? Tam jsou muslimové. Je to volba, kterou teď hledáte?". Vše opět znělo nějak divně složitě. Pořád to není ono, říkám si. "A co Filipíny?" blesklo mi hlavou. Tam to známe, mám tam pár kontaktů, jsou to křesťané, umí anglicky, jsou velmi vstřícní a pozitivní.... To bude ono! Přípravné akce se rozjely.
Miloš vybral souostroví Camotes Islands a přes AirBnb našel krásný plážový bungalov. Už z fotek idylka :) "A co ta škola?", ptám se. "Podívej, nedaleko je základka, tam by mohl Martin chodit i pěšky", zněla první informace vyčtená z mapy. Základní informace o možnostech přihlášení dětí do zdejšího systému jsem získala od známé ze San Carlos na ostrově Negros. Když se ale naši ubytovatelé pochlubili, že mají také tři děti, bylo jasno. Ti přeci musí vědět něco o školách. Byl to pro mě jednoznačný signál, že by nám mohli s integrací pomoci. A skutečně tomu tak bylo, což se ukázalo v následující komunikaci. Musela jsem objasnit, že nepotřebujeme oficiální výstupní report, vysvědčení ani nic podobného, ale jde nám opravdu jen o hlubší nahlédnutí do jiné kultury a poznání odlišností světa. Průvodní dopis, o který jsme byli požádáni, nám zajistil předběžný souhlas s přijetím.
Po příjezdu jsme se setkali s Jessicou. Kamarádka ubytovatelů a zároveň učitelka na střední škole ve městečku Union byla klíčovou osobou v propojení se školu. Domluva byla rychlá. Následující den nás čeká ředitelka soukromé školy v San Franciscu. Probouzíme se kolem 9:00 a již v 10:30 nás vyzvedává motorikša. Po příjezdu proběhne prohlídka školy, seznámení s námi a s dětmi, seznámení s třídní učitelkou a učitelkou místní školky. Vše do sebe zapadlo. Martin byl přijat jako "visitor" do Grade 1 - první třídy a Míša do Kindergarten 2 - druhé třídy školky v soukromé škole Camotes Hillside Academy hovorově nazývané "čá".
Den školáka je tu celkem náročný. Výuka začíná v 8:00 (rozvrh je dokonce psaný již od 7:15) a končí v 16:00. Vzdálenost školy od našeho bungalovu je 15km. Školním autobusem překoná Martin tuto vzdálenost za 40 minut. Z našeho městečka je odjezd v 6:30 z hlavni silnice. Domeček, který je teď naším domovem leží na pobřeží a s hlavní silnicí ho spojuje cca 1km dlouhá prašná cesta. Pěšky lze tuto vzdálenost překonat i s dětmi přibližně za 15 min. Budíček tak vychází krátce před 6:00.
Výuka v první třídě sestává z: Math - Matematiky, AP - Dějiny lokální a světové, Filipino - Filipínština, M.T.B - výuka lokálního visajského jazyka, English - Angličtina, MAPEH - Hudební nauka+umění+tělesná výchova+zdravověda, Reading supervision - čtení s asistencí, ESP- výuka životních a společenských hodnot - socializace a chování společnosti, Daily routine - pomoc při uklízení třídy, vytírání, uspořádání lavic apod.
Ve škole se Martin začlenil velmi rychle. Míša trochu pozvolněji. S ředitelkou jsme se během krátkého rozhovoru dohodli, že docházka obou dětí začne v pondělí a dopravu zajistí školní autobus. Pak ale Martin zaslechl o testu z matematiky již tento čtvrtek a mě tak nezbylo než se domluvit s třídní učitelkou, zda by se mohl zúčastnit. Teacher Dan, jak nazývají třídní učitelku zdejší první třídy, byla stejně vstřícná a přátelská jako většina Filipínců. Martin tak mohl předvést svou silnou stránku hned u prvních místních zkoušek :)
Ve čtvrtek jsme dle domluvy čekali s Martinem na hlavní silnici u stanice s pitnou vodou. Autobus měl 10 minut zpoždění, ale přijel :) Ve škole pokračovalo domlouvání ohledně daného dne. Neplatil sice klasický rozvrh, ale výuka byla i tak až do odpoledne. "Školní autobus odjíždí v 16:00 a pokud Martin zvládne jet hned sám, může zůstat celou dobu", zněl návrh od Teacher Dan. Nebyl by to Martin, kdyby tuto nabídku odmítl :) Ještě zbývalo domluvit odvoz pro mě a Mikuláše, který celou dobu vzorně spal v nosítku. Vstřícnost a starostlivost Filipínců na sebe opět nenechaly čekat. Než jsem se stačila zeptat, kde tu seženu motorikšu, domluvila mi Teacher Dan soukromou jízdu s jedním z řidičů školních autobusů. Hned první den jsem tak odjížděla ze školy již v 8:30 a Martin vplul neohroženě do místních školních vod.
V 16:50 jsme tak uvítali malého objevitele po prvním dni školy zpět v našem městečku na hlavní silnici, abychom ho unaveného, ale hrdého, doprovodili pobřežní cestou domů :)
Žádné komentáře:
Okomentovat